Historie

Využívání přírodního bohatství - počátky lázeňství a dolování v Bílině

  Již v době vlády kněžny Eleonory, která koupila od města v roce 1710 prameny léčivé vody, se začalo v Bílině rozvíjet intenzivněji odvětví činnosti, které přineslo městu další rozvoj v náslědujícím století, lázeňství. Jeho základem se stala zdejší minerální voda, která se k léčebným účelům využívala už odedávna. A v 16. století, když píše Václav Hájek z Libočan své bájné příběhy o čeledínovi zemana Košťala, který objevil léčivý pramen, nebo o mytologických Přemyslovcích Nezamyslu, Mnatovi a Vojenovi, kteří údajně povolávali horníky ze Slaného, aby odpařovali z minerálky vřídelní soli, svědčí tyto smyšlenky o tom, že zdejší prameny byly již obecně známy a využívány. Na místě dnešního parku na Kyselce (pojmenování Kyselka ostatně reflektuje právě tuto minerální vodu) stály již v 18. století první lázeňské budovy, stáčírna byla označena lobkovickým znakem. V roce 1712 byly prameny vyčištěny a tři z nich upraveny k používání Svědčí o tom i zprávy drážďanských lékařů Dr. J. W. Sparmanna a Dr. Ch. G. Schwenkena a dalších, kteří pití bílinské vody k léčebným účelům doporučovali. Dr. Schwenken radil pít bílinskou kyselku smíšenou s mlékem nebo vínem.

  O proslulost a široké využití minerálních zdrojů na Kyselce se ale podstatně zasloužil geolog a balneolog Franz Ambros Reuss (1761-1830). Působil jako lázeňský lékař v lobkovických lázních. Potvrdil léčivé účinky nejen bílinské kyselky, ale i hořké vody pramenící v nedalekých Zaječicích. Vydal dílo horopisu severozápadního Středohoří a Mineralogický zeměpis Čech. Knihou Přírodopis bílinské Kyselky rozšířil věhlas lázní v Bílině až za hranice mocnářství. F.A. Reuss, doktor farmacie a filosofie, od roku 1808 horní rada, posléze vrchní ředitel podniků lobkovického panství v Bílině a rovněž člen Kálovské české společnosti věd v Praze a dopisující člen vědecké společnosti v Gottingen, je nazýván otcem české balneologie. Ostatně jeho vztah k české vlasti vyjadřuje velmi pregnantně jeho životní krédo : Hanebno jest v zemi pobývati a k vlasti se neznati. Současně byl i velkým propagátorem využívání uhlí, které bylo sice již dávno známé, ale příliš se neuplatňovalo. Pokládal je za levný a učinný zdroj tepelné energie, schopný nahradit tradiční dřevo. Možná i proto se začínalo s pravidelnou těžbou uhlí právě zde, v okolí Bíliny a Duchcova.

  Nájemcem bílinského pramene se stal záhy Georg Schwab a ten také poprvé rozesílal v keramických, voskem zalévaných džbáncích a později v láhvích plněnou kyselku. Počáteční roční produkce výrobny byla 2689 džbánků. V roce 1781 stoupla výroba již na 9144 džbánků, odeslaných zájemcům, v roce 1786 bylo z Kyselky odesláno již 40 000 džbánků. Džbánky či láhve, kterých se plnilo denně 500 až 600, se balily do bedniček po 20 kusech a jedna bednička stála 4 zlaté, samostatný džbánek či láhev 9 krejcarů. Starosti způsobilo lázním sesouvání půdy v roce 1789, kdy hrozilo poškození pramenů. Obavy se naštěstí nenaplnily.